CESTOPIS | Slovinsko, ráj čisté přírody, křišťálových řek a nesmyslných poplatků
Vydáno: 
neděle 8. září 2019

Úvod Rok se s rokem sešel a na poslední chvíli vymýšlíme, kam se vydat. Rozhodnutí padlo na Slovinsko. Chceme projet Triglavský národní park. Během dvou dní hledáme na mapách, co všechno navštívíme. A protože jsme „těhotný“, zaměřujeme se na kratší trasy a méně náročné výstupy. Chceme spát v naší nej „Octávce“.

Připravujeme a balímeProtože balíme narychlo, bereme toho s sebou raději více. Plánujeme spát v autě na „pohodlné“ matraci. Zadní okna včetně kufru jsem nechal před pár měsíci zatmavit fólií. Budeme mít soukromí a zároveň nebudou nikoho lákat ponechané věci v autě. Poprvé zkoušíme místo spacáku vzít velkou přikrývku. Jídlo a pití máme také nakoupeno. Z minulé výpravy do Norska máme vyzkoušený velký polystyrénový box, který slouží jako lednice. Vychlazené potraviny vydrží cca 3 dny. Zbývá zajistit cestovní pojištění. Je to neskutečné, ale během jednoho dne máme vše připraveno.

Parádní sestřih z dovolené - Exploring Slovenia
** Do západu slunce dojet do Kranjské Gory - 630 km z Kladna

1. denpondělí 8.7. | Ještě ráno dobalujeme auto. Na střechu připevňujeme střešní box, který nám ušetří dost místa. Opěrky a roletu z kufru nechávám doma, abychom měli více místa v autě. Zadní sedačky sklápím a vzniká tak velké „letiště“ na spaní. V 10.00 máme vše sbaleno. Hurá, konečně vyrážíme za dobrodružstvím.

STKPo necelých dvou hodinách jízdy, pár km před Budějovicemi, za námi jedou policajti. V hlavě si říkám: „Máme vše v pořádku? A co STK? Ta snad je také v pohodě ...“ Mluvím na Lucku, že raději zastavíme na nejbližší benzínce a zkontrolujeme platnost STK na červeném štítku na SPZce. Uběhlo pár minut a se zděšeným výrazem jsme zjistili, že technická je propadlá. Co teď? Pořád si to nechceme připustit. Už jsme docela daleko od domova. Moje pocity v tu chvíli raději popisovat nebudu. Musíme se vrátit rychle domů pro velký techničák a ještě ten den udělat kdekoliv STK. Vracíme se zase dvě hodiny zpět a opět si v hlavě říkám: „Uděláme vůbec technickou? Máme dostatečný vzorek u gum? Projdou emise? A co ruční brzda? Auto je kompletně nabalené, přece nebudeme vše zase vybalovat.“ Díky známostem zjišťujeme, že ještě kolem půl páté nás přijmou ve Slaném. Z Kladna vyzvedáváme velký techničák a rychle jedeme do Slaného. Mezitím nám v „lednici“ pomalu rozmrzají pet lahve. Přijíždíme do Slaného a behěm hodiny máme vyřešenou technickou. Je to zázrak a zároveň moje blbost, že jsem zapomněl. Pro příště už to mám pečlivě zapsané v kalendáři.

Po poctivých sedmi hodinách od vyjetí znovu vyrážíme na cestu. Tentokrát už doopravdy. Jsme unaveni, ale s lepší náladou, že je vše v pořádku. Cesta ubýhá rychle - kolem třetí ráno dorážíme na vytipované dolní parkoviště v Kranjské Goře u jezera Jasna.

** Vyhlídka pod vrcholem Vršič, výlet na pramen řeky Soča, najít kemp u střediska Bovec

2. denúterý 9.7. | Ráno vstáváme a koukáme, kde jsme to tedy zastavili. Neskutečný výhled, průzračné studené jezero Jasna a v dálce vysoké vápencové hory s vrcholem Razor 2601 m n. m. Oblast je tak krásná, že autem popojíždíme na horní parkoviště a děláme si krátký výlet proti proudu řeky Pišnica. Procházíme údolím s bujnou vegetací a jsme v úžasu, jak je příroda krásná a čistá. Nezbytnou součástí celé „sportovní“ dovolené je poctivá dokumentace. Natáčíme jako zběsilí video na „Gopročko“ a zároveň fotím velkým foťákem.

Po osmikilometrovém výšlapu, se přesouváme směr Bovec. Projíždíme po úzké silnici s mnoha a mnoha cyklisty. Nespočet serpentýn pod vrchol Vršič. Zajímavostí je, že Slovinci mají tyto serpentýny očíslované. Během krátké cesty jsme vystoupali 700 výškových metrů. Auto je zatím spokojené. Zastavujeme na vyhlídce. Všude mnoho turistů včetně hubených šlachovitých cyklistů, kteří jsou hrdi na to, že vyjeli velké převýšení po úzké silnici mezi auty. Určitě to musí být pro ně velký zážitek. Rychle fotíme, natáčíme. Honem do auta a pryč od davu lidí.

Sjíždíme z horského sedla opět velký počet serpentýn (celkem nahoru i dolu je jich 50) a zastavujeme na parkovišti u chaty Koča pri izviru Soče. Jdeme se podívat na pramen. Má to být kousek a asi jen osmdesáti metrové stoupání. Všude chodíme na lehko s malými batohy. Pro moji pohodlnost jsem si vzal na sebe běhací boty, které mají ultra hladkou podrážku - jsou opravdu ideální do terénu. Po půl hodině stoupání potkáváme Čechy. Zdravíme je a ptáme se, jestli je tam hodně lidí. Říkají: „Dobrý den, moc ne. Dá se tam celkem v pohodě vyhnout.“ S Luckou na sebe koukáme a přemýšlíme, že cesta je zatím schůdná, tak co tím asi mysleli. Za nedlouhou chápeme. Z prudšího stoupání najednou traverzujeme po skále. Stávají se z nás kamzíci. Naštěstí je tam ocelové lano na přidržení. Lucka v devatenáctém týdnu těhotenství je přisátá ke skále a pomalu krůček po krůčku se přibližuje po kolmé stěně k pramenu řeky. Jdu těsně za ní, držím se jednou rukou a druhou celý průběh náročné cesty natáčím. Do toho tenisky jezdí po mokré skále jako na ledě. Sešli jsme k pramenu. Je to tady celkem natěsno, ale stojí to za to. Pramen Soči vypadá jako obdelníková studna ve skále.

Pokračujeme směr Bovec. Jedeme pomalu podél toku Soči a prohlížíme si nádherné údolí, které řeka vytvořila. Kousek před vesničkou Soča zastavujeme u silnice a jdeme se podívat na Mala Korita. Jedná se úzký cca desetimetrový hluboký kaňon, kde protéká modře zbarvená řeka Soča. Tohle už byl dnes poslední „výlet“. Konečně přijíždíme do kempu Prijon Sport Center. Jedná se o malý vodácký kemp s obchodem a recepcí vjednom. Jdeme se ubytovat. Dostáváme se na řadu a začínám velmi povedenou konverzaci: „Do you speak english?“ „Yes“, odpovídá slečna. Já na to odpovídám: „Me too, little“ Oba se usmíváme a po parádním začátku konverzace nás provádí kempem a ukazuje co kde je. V kempu je malá kuchyňka, dvě malé lednice, vnitřní i venkovní sprchy. Kemp nás velice zaujal. Nebylo zde moc lidí, pěkná lokalita, teplé sprchy a čisto. Večer se jdeme podívat kousek od kempu do širokého řečiště řeky Soči.

** Výlet do Itálie - horské jezero Lago del Predil, návštěva staré kamenné pevnosti Fort Predel

3. denstředa 10.7. | Sice není velké horko, ale dnes se vydáváme k horskému jezeru v Itálii Lago del Predil. Jízda trvá 35 min od kempu přes horské sedlo ve výšce 1150 m n. m.. V dopoledních hodinách hledáme parkoviště, ze kterého se dostaneme dobře k vodě. Až napotřetí nám to vyšlo. Parkujeme kousek od restaurace Chalet al Lago a po 100 m nacházíme krásné místo na koupání a odpočinek. Voda je průzračná, ale celkem studená. Vychutnáváme si příjemné odpoledne u jezera obklopeného krásnými horami. Lucku se mně podařilo dostat aspoň jednou, opravdu na krátkou chvilku, do vody.

Při zpáteční cestě se kousek za hranicemi zastavujeme a jdeme obhlédnout starou kamennou pevnost Fort Predel. Je to zajímavé místo bez turistů s parádním výhledem na Triglavský národní park. Kolem čtvrté hodiny přijíždíme zpět do kempu a prodlužujeme si pobyt o další den. Večer trávíme v řečišti řeky Soči, kde se nám chladí šampaňské a povídáme si o zážitcích ze dne.

** Vodopády Virje s neskutečně studeným jezírkem, kemp Lazar u městečka Kobarid, výlet k vodopádům Velký a Malý Kozjak

4. denčtvrtek 11.7. | Odjíždíme z kempu Prijon Sport Center a za chvíli parkujeme v Bovci na velkém parkovišti pod lanovkami. „Výletujeme“ na vodopád Virje. Po 4 km od parkoviště přicházíme ke krásnému vodopádu Virje s neskutečně čistým a studeným jezírkem. Zjišťujeme, že je i další parkoviště kousek od vodopádu. Proto je zde plno turistů a je velice těžké nasnímat panoramatickou fotografii bez lidí. Trávíme zde skoro hodinu a půl času sledováním odvážlivců, kteří vlezou do ledové vody a při tom se fotí. „Já musím taky“, říkám Lucce. Jdeme dozadu k jezírku, kde není tolika lidí. Sice nemám nic na koupání, ale parádní kostkované volné trenky působí jako retro plavky. Ve velkých křečích vstupuji do vody s Gopro kamerou. Jsem po kolena ve vodě, zapínám Gopro a chtě-nechtě sklouzávám po kluzkém kameni do jezírka. Vybral jsem si tu nejlepší stranu, kde se lidé moc nekoupají a tak je povrch extra kluzký. Je to opravdu „ledárna“. Normálně se při natáčení vždycky snažím mít kamerku v klidu, aby se obraz moc nechvěl, ale v této vodě se to opravdu nedá. Udělám pár temp k vodopádu a hned rychle plavu zpět.

Přibližujeme se k městečku Kobarid, kde jsou dva kempy. Jako první zkoušíme kemp Koren, parkujeme těsně před ním a procházíme ho. Koukáme kolik je místa, jak vypadají sociálky, ... Je to tuctový kemp, mnoho lidí, do toho příjezdová závora a celkově se nám nelíbí. Popojíždíme přes most na druhou stranu řeky Soči. Objevujeme přesně to, co hledáme - dobře vybavený poloprázdný kemp Lazar. Můžeme si postavit auto kam chceme. Žádné rozdělení na sekce kempu a příslušných cen. A hlavně dvě velké lednice z mrazákem! Můžeme namrazit petky s vodou a lednici máme zase funkční na tři další dny. Zastavujeme v rohu kempu. Hned vaříme pozdní oběd. Připravujeme auto na spaní.

Asi 3 km od kempu se nachází vodopády Mali Kozjak a Veliki Kozjak. Vycházíme okolo půl páté a říkáme si, že by tam nemuselo být moc lidí, navíc je všední den. To dá přece rozum. Když přicházíme k menšímu vodopádu začínájí se objevovat skupiny lidí. Za chvilku se objevuje dřevěná bouda a najednou se platí vstup - 4€ za osobu. Jsme otrávení, ale co, už jsme tady tak to přece uvidíme. A přesně na to slovinci spoléhají a ždímají tak z turistů nemalé peníze. Jdeme po dřevěné lávce, teď už doslova v davu lidí. Můj připravený stativ s foťákem, že si naivně v klidu vyfotím vodopád, je naprosto zbytečný. Najednou je to mačkanice a čekáme asi 8 minut než se procpeme na výhled na vodopád. Podívaná je to krásná. Když už jsem se odhodlal vyfotit aspoň vodopád v ruce tak zrovna probíhala akce „canoeingu“ a přes vodopád slaňovala skupina lidí a pak skákala z výšky do vody. Pomalu odcházíme v davu zpět do kempu.

Ještě kousek před kempem scházíme k divoké Soči. Jdu se vykoupat opět v mých líbivých kostkovaných trenkách. Lucku do vody nedostanu :-). Parádní osvěžení, které mně hned zvedlo náladu.

Večer se ještě zastavujeme u lednice, která je určena pro celý kemp a hlavně na jídlo. Jako správní češi ji pečlivě vyskládáváme českým pivem. Trávíme večer u stolu hned u auta. Začíná lehce pršet a tak rychle vytahujeme plachtu. Připevňujeme ji k autu a natahujeme přes stůl. Trochu deštivý večer trávíme při hraní deskové hry 7 divů světa.

** výlet na Tolminské Ravne a Koča na planini Razor, kemp Gabrje

5. denpátek 12.7 | Po snídani rozmýšlíme, zda budeme zůstávat ještě jednu noc. Nakonec balíme auto a plánujeme jet k městu Tolmin. Projíždíme městem Tolmin a máme namířeno k Planina Polog. Kousek za Tolminem se z asfaltové silničky stává štěrková cesta zaříznutá v prudkém svahu. Jedeme pomalinku přes 20 minut a ještě nám zbývá 3 km cesty. Najednou uprostřed malé prašné cesty pracují těžaři. Projet dále nejde. Stojíme asi 5 minut, zda se bude něco dít. Nakonec se s velkým naštváním obracíme zpět. Chudák Lucka si vyslechla pár nadávek ode mne. Rozmýšlíme kam dále. Na mapě jsem objevil malou vísku Tolminské Ravne. Je to neskutečně zapadlá vesnička, ke které mě cesta odrazovala. Tolik serpentýn na maličké silnici jsem v životě neviděl. Za chvilku se už škrábeme do prudkého kopce. Řízení mně dává opravdu zabrat. Jednička - dvojka - jednička - dvojka ... takhle probíhá celou cestu řazení. Některé serpentýny jsou tak úzké, že se tam pomalu nejde vytočit osobním autem. Celou dobu se modlíme, aby nic nejelo proti směru. Pouhých 12 km jedeme přes 35 minut. Tolminské Ravne, zvládli jsme to. Parkujeme na malém parkovišti, kde stojí jedno auto. Dáváme batohy na záda a jdeme směrem na Planinu Razor. Kozí stezka se škrábe prudkým vápencovým masivem. V nejprudší části jdeme po úzké cestičce, kde je lano na přidržení. Najednou se objevují pastviny a terén je mírnější v dálce vidím chatu. Volám na Lucku za mnou: „V dálce je chata dáme si něco k snědku.“ Ta jak mě zná, tak mi nevěří a myslí si, že si z ní dělám srandu. Přichází blíže a je vidět jak je ráda, že je tam opravdu chata. S naší jedinečnou angličtinou si objednáváme hovězí vývar, protože jsme ničemu jinému nerozumněli. Nacházíme se ve 1300 m n. m. a vychutnáváme si polévku s výhledem na okolní vrcholy. Cestu zpět k autu jdeme jednodušší trasou.

Hledáme kemp, zastavujeme na konci Tolminu. Procházíme kemp Siber. Zjišťujeme, že je zde opravdu narváno. Na mapě nacházíme na druhou stranu od Tolminu vodácký kemp Gabrje. Rychle se rozhlížíme a už vidíme, že je to tady daleko lepší, jak předchozí kemp. Jedná se o „nejlevnější“ kemp, platíme 12 € na osobu.

** kemp Bohinj Zlatorog, Bohinjsko jezero - koupání v průzračné vodě

6. densobota 13.7. | Ráno jedeme k Bohinjskému jezeru. Je zde jediný kemp - Bohinj Zlatorog. Trochu se bojíme soboty a turistické oblasti jezera. Dojíždíme do velkého kempu. Opravdu je zde hodně stanů, aut a lidí. Zastavujeme za vrátnicí a celý kemp raději procházíme. Nevěříme vlastním očím, ale po 15 min. nemůžeme stále najít místo na auto. Až v sekci B nacházíme volné místečko. Tady „zakempíme“ a půjdeme na výlet. Narychlo balíme ručníky, plavky, celtu a vyrážíme k vodě. Po 3 km cesty podél jezera je konečně místečko stvořené pro nás. Klid, kemp máme naproti sobě a je zde kamínková pláž. Voda je neskutečně průzračná a plavou zde pstruzi, kteří jsou nejspíše zvyklí na lidi, protože čekají na jídlo. Shazujeme batohy, roztahujeme celtu. Rychle do plavek a hurá do vody. Lucince se nechce a tak se jdu koupat již klasicky sám. Na to, jak je voda čistá, tak je celkem i teplá. Máme lehce pod mrakem, jsme unaveni a dáváme si hodinový spánek u vody. Po pěkně stráveném odpoledni se vracíme do přelidněného kempu.

Vaříme večeři a najednou se nás jeden němec ptá, jestli bychom se mohli pošoupnout kousek stranou - blíže k dalšímu němci s karavanem. Domlouváme se a souhlasíme. Během 10 minut přijíždí obří karavan a tak na malé ploše jsme jako ve válečném filmu obklíčeni němci ze všech stran.

Ten kdo vymýšlel kemp a sociálky byl velice praktický člověk. Dostat se v kempu ze sekce B na záchod je opravdový zážitek. Sociálky se nachází asi 5 min hodně svižné chůze. Takže ideálně nic nepít a nejíst, protože pak je to maraton. A někam ke keři si odskočit je nemyslitelné, všude stany, auta, karavany a lidé.

** vodopád Savica, Bohinjsko jezero, soutěska Vintgar s řekou Radovna, kemp Lipce

7. denneděle 14.7. | Po sedmé ráno hned balíme a rychle pryč. Popojíždíme autem pár km a jdeme si udělat výlet na vodopád Savica. Dostáváme se na parkoviště, hned nás zastavuje kluk, chce po nás 8 € za parkování. Ptám se, zda je možné koupit levnější tiket. Chceme se podívat jen na vodopád a tak nám prodává parkovací lístek za 4 € na 3 hodiny. Trochu jsme otrávený, ale zase se těšíme až uvidíme vodopád. Pomalu stoupáme a po 400 m je zde postavený dřevěný mini domek se závorou. Platíme další 3 € za osobu, abychom mohli pokračovat. Dalších 20 minut jdeme po schodech prudce do kopce. U skály je postavená pergola a z ní vede krátká cestička s vyhlídkou na nejznámější slovinský vodopád. Naštěstí v ranních hodinách nikdo nikde a konečně si mohu v klidu vyfotit vodopád Savica v plné své kráse.

U auta se rozhodujeme kam dále. Vracíme se zpět do kempu, odhlašujeme se a ptáme se, zda můžeme nechat auto jen na parkovišti do tří hodin odpoledne. Kluci na vrátnici jsou vstřícní a nechávají nás. Ještě jednou se vracíme na stejné místo, kde jsme byli předchozí den. Trávíme pár hodin času na plážičce a pozorujeme vysoké hory, které obklopují jezero.

Odpoledne chceme jet na nejznámější slovinské jezero Bled. Zadávám do navigace kemp, který je u Bledu. Jedeme asi hodinu jízdy a dostáváme se do stejnojmenné vesnice Bled. Všude davy turistů. Oba se na sebe s Luckou díváme a říkáme si, jestli to má vůbec smysl jezdit do kempu. Po chvíli se nacházíme u příjezdové cedule kempu. Je zde napsáno, že je kemp plně zarezervován a není místo. Chvílí stojíme na místě a rychle vymýšlíme nahrádní plán. Další kemp jsme našli na mapě ve vesnici Lipce (cca 25 min jízdy autem). Hned mluvím na Lucku: „Asi krásné jezero Bled oželíme a budeme pokračovat dále. Aspoň ho vidíme z auta.“ Oba jsme se shodli a jedeme „občíhnout“ kemp Lipce. Zastavujeme před kempem a vidíme pravý opak toho co jsme viděli v Bledu. Malý rodinný kemp z jedné třetiny zaplněný. To je přesně ono, co sháníme. Ještě váháme, zda se ubytovat nebo ještě „výletit“ a pak se vrátit na večer. Lucka kouká do mapy, nachází známou soutěsku Vintgar, která je od nás celkem kousek. Musíme využít dovolenou naplno. Jedeme tedy rovnou na další výlet.

Parkujeme na velkém parkovišti u hřbitova Blejska Dobrava. Půjdeme soutěsku Vintgar opačným směrem, než se normálně chodí. Scházíme 20 minut z kopce k řece Radava, která zde vyhloubila ve vápenci nádherný kaňon. Hned koukáme na první vodopád, je to podívaná a to ještě nevíme, co nás čeká za krásu. Vystoupáme první shody a klasika - je zde malý dřevěný domeček s kasou a turniket. Říkám paní, že chci dvě vstupenky. Vstup je 10 € za osobu. Než jsem tuto informaci vstřebal, paní přebírá ode mne 20 € a vysvětluje, jak máme dát vstupenku do turniketu. Je šest hodin odpoledne, neděle a všude stále mnoho lidu. Nenecháváme se odradit. Zaměřujeme se na nádhernou čistou řeku, vodopády a krásný vápencový kaňon. S velkým stativem se na úzkých lávkách snažím fotit co nejrychleji, aby kolem nás mohli projít davy turistů. Procházíme kaňon tam i zpět s pořádnou dokumentací. Vracíme se do kempu Lipce a ubytováváme se. Je zde opravdu po celém náročném dni klídek. Rozbalujeme stolek, židle, hned připravujeme večeři.

** výlet v soutěsce Pokljuška, projížďka údolím řeky Radovna, odpočinek v řečišti řeky Sava Dolinka, podívaná na 50 metrový vodopád Peričnik, spaní u jezera Jasna

8. denpondělí 15.7. | Po snídani vyrážíme dále. Chceme projet autem údolím řeky Radovna. Máme sbaleno, vyrážíme. Jedeme přes vesnici Krnica a míjíme ceduli s nápisem Pokljuška soteska. Jedeme dále do údolí. Po chvíli zastavujeme. Lucka kouká do mapy a zjistila, že by mohl být pěkný výlet podívat se na tu soutěsku. Otáčíme se, jedeme zpět do vesnice Krnica a napodruhé se nám daří najít to správné parkoviště.

Prudce stoupáme malým údolím až se najednou dostáváme ke skalám. Před sebou na skále vidíme dřevěnou lávku, která postupuje dále do soutěsky. Pomalu se po ní vydáváme. Za chvilku procházíme „prolézačkou“, která je mezi velkými bloky skal. Tento úsek je nejkrásnější. Zpáteční cesta zpět vede těsně nad skalami. Moc bezpečná není - špatné značení, chybějící nebo rozpadlé zábradlí.

Jsem trochu unavený a sedáme do auta. Teď budeme projíždět silnicí 907 plánovaným údolím s řekou Radovna. V polovině cesty plánujeme zastavit někde u řeky a vykoupat se. Údolí je opravdu krásné, ale nedaří se nám nikde zastavit. Nakonec zastavujeme u staré zříceniny. Dáváme si malou sváču. Podle mapy, vede cesta podél potoka. Balíme batoh s ručníky a hledáme přístup k řece. Po 1,5 km to vzdáváme, k břehu řeky není možné se dostat. To nejkrásnější mají domácí zvířata pro sebe. Všude jsou ohradníky a soukromé pozemky. Otrávení se vracíme zpět a jedeme dále směrem k městečku Mojstrana. Lucka za jízdy objevuje na mapě místo, kde by bylo možné zaparkovat autem. Podíváme se k řece Sava Dolinka.

Zastavujeme před malou restaurací (kavárnou). Jdeme pěšky asi 200 m a cesta končí v řečišti řeky Sava Dolinka. Řečiště je poměrně široké a všude jsou oblázky. Teče málo vody a tak jdeme prostředkem řečiště proti proudu. Hledáme místo na odpočinek. Po 5 minutách jsme si našli hezký plácek. Roztahujeme celtu, vymýšlíme co dále. Lucinka si pochvaluje místo. Když nikdo nikde není cvičí jógu. Pozice plivající kobry mně nic neříká a tak hledám na mapách další zajímavé místo. Nacházím kousek od nás vodopád Peričnik.

Po krátkém odpočinku se jedeme podívat na vodopád Peričnik. Jedeme po silnici 908, která se nazývá Triglavska cesta. Všude podél cesty k vodopádu jsou různé zábrany, aby nebylo možné nikde zaparkovat. Parkujeme na jediném místě u chaty a hned nápis, že se musí platit. Již jsme zvyklí, nic nenamítám. Na to, že jsme přijeli okolo páté hodiny je zde přelidněno. Vybral jsem opět turistickou atrakci. Vodopád se nachází kousek od silnice stačí k němu vystoupat. Bereme focení a vodu na pití. Po 15 minutách stoupání slyšíme ohromný hluk padající vody. Začíná se objevovat vodopád. Je opravdu velký a vysoký. Výška dosahuje 50 m a dá se k němu dostat opravdu blízko. Rozkládám stativ a čekám na chvilku, kdy se zrovna před ním nebude nikdo fotit. Každých pár minut se střídají dvojice před vodopádem a fotí se telefonem, aby mohli vydařenou fotku dát hned na „Instáč“. Je tu chvilka pro mne, fotím vodopád z různých pozic. Bereme „Gopročko“ a natáčíme zároveň video. Je to opravdu podívaná, jsme rádi, že jsme sem nakonec jeli.

Rozhodujeme se, zda zůstat ještě jeden den a nebo večer jet již domu. Jsme kousek od Kranjsky Gory, kde naše cesta před pár dny začínala. Počasí má být dobré a tak na večer přijíždíme na parkoviště k jezeru Jasna, kde jsme již spali. Kolem sedmé hodiny jsme u jezera. Beru si ručník a jako správný otužilec se jdu vykoupat do opravdu studené vody. S Lucinkou jsme se oba shodli, že zde přespíme a ráno se půjdeme podívat na dvě ledovcová jezera v Itálii kousek za hranicemi.

** přírodní rezervace Zelence s rozhlednou, italská ledovcová jezera Lago di Fusine inferiore a superiore a cesta domů

9. denúterý 16.7. | U jezera Jasna vstáváme brzy ráno. Přeskládáváme auto, jedeme se podívat na jezírko v přírodní rezervaci Zelence. Kolem osmé hodiny ranní jsme již u tyrkysového jezírka. Jsou zde dřevěné lávky s rozhlednou. Pohádkové místo s úžasným pozadím vysokých hor. Užíváme si klid, ticho a jedinečnost tohoto místa.

Po malém výletu jedeme přes hranice do Itálie, blížíme se k dvěma ledovcovým jezerům Lago di Fusine inferiore a superiore. Zastavujeme na neplaceném parkovišti a jdeme asi 0,5 km do kopce. Jsme zde ještě celkem brzy a lidí je opravdu málo. Nejdříve obcházíme první nižší jezero inferiore a pak druhé vyšší superiore. Když přecházíme k druhému jezeru superiore, nachází se zde filmový štáb. Asi 5 min koukáme co se bude dít. Vidíme postavené stany, figuríny, herce, kolejnice s kamerami, černé stany. Nic se neděje, jdeme dále. Hned kousek za filmovým štábem zastavujeme, začínám fotit panoramatickou fotku jezera s pozadím úchvatných hor.

Celý výlet trval asi 2,5 hodiny a byla to opravdu velkolepá podívaná. Teď nás čeká cesta zpět domu do Čech.

Použitá technikaJak jsme fotili a natáčeli? Lucinka se o hodně zlepšila s Gopro kamerou a tak bylo možné pořizovat krátké záběry videa z pohledou nás obou. Díky tomu se podařil parádní sestřih z dovolené.

Sony A6500 + Sigma 16 mm / 1.4 + SAMYANG 135 mm f/2 ED UMC, stativ - focení velkých panoramatických fotek a natáčení videa / GoPro HERO 4

MapyVe správném cestopisu nesmí chybět odkazy na místa, kde jsme všude byli. Zde se nám zpětně podařilo najít některá místa na Google Street View, kde jsme přespávali.

1. noc - parkoviště nad jezerem Jasna
2. noc - kemp Prijon Sport Center
3. noc - kemp Prijon Sport Center
4. noc - kemp Lazar
5. noc - kemp Gabrje
6. noc - kemp Bohinj Zlatorog
7. noc - kemp Lipce
8. noc - parkoviště nad jezerem Jasna

Podívejte na podrobnější mapu, kde jsme všude byli - >> Maphub.net

PoznatkySlovinsko jako takové je krásná malá země s úchvatnou čistou přírodou, průzračnými řekami a vysokými horami... Silnice jsou v podobném stavu jako u nás. Bohužel je to dáno asi velikostí země, ale je zde mnoho turistů. Takže v sezóně bych maximálně jel sjíždět vodu. Jinak rozhodně doporučuji mimo sezónu - pokud nevyhledáváte zástupy lidí. Mimo parkoviště nikde není pořádně možné zaparkovat. Většina cest končí na soukromém pozemku. Trochu se zklamáním mně to vzdáleně připomíná Rakousko.

Ve Slovinsku není problém se skoro všude domluvit anglicky. Kolikrát má mluvená angličtina byla o poznání horší než u Slovinců.

A na nesmyslné poplatky si nechám celý odstavec :-). Slovinsko neskutečně ždímá peníze z turistů na všem co jde. Základem je nikde nic nenapsat a neinformovat lidi, už hned na začátku. Člověk někam dojede autem najednou ho někdo zastaví a zaplatit za stání. Potom si udělá výlet, někam se vyškrábe a ejhle bouda s kasou. Chceš dál? Tak zaplať. Rozumím, že nějaké destinace takto musí být řešené, ale přijde mi, že kamkoli jsme se vydali tak platit, platit a platit. Součástí této kapitoli jsou kempy. Do kempů jsme jezdili proto, abychom nemuseli s policií řešit, že spíme někde kde nemáme. Počítali jsme s tím, že to bude dražší, ale průměrná cena 15 € na osobu je šokující. Na to že, za 30 € (resp. 800 Kč) si můžeme oficiálně postavit stoleček s židlemi a umýt se je opravdu dost.

Celkem dvakrát jsme spali v autě na parkovišti u jezera Jasna a bylo to bez problému. Asi jsme měli být více odvážnější a obden spát mimo kemp.

Naopak co nás potěšilo byly ceny potravin, které byly o něco málo vyšší než u nás. Takže nemá úplně smysl tahat všechno jídlo sebou.

A protože jako správný Čech mám rád pivo, tak jsem se zajímal i o to co se všechno dá koupit. Byl jsem překvapený z toho, kolik českých piv je ve Slovinských obchodech: Kozel, Bernard, Krušovice, Plzeň, Budvar, ... Přišlo mně, že asi Slovinci mají rádi české pivo. Co se týká čepovaných piv tak jsme pak viděli značku Laško a Union.

Jestli máte jakýkoli dotaz, napište mi, rád odpovím. Můžete mě sledovat a psát na Facebooku nebo na Instagramu.


Komentáře
Líbí se Vám stránky? Dejte LIKE 👍 ;-)
Facebook | Instagram | YouTube | 500px.com

Putování ŠUMAVOU | Zažij ŠUMAVU

[ info@tomashorsky.com ]

© Copyright Tomáš HORSKÝ 2019